Jak neviditelná rovnátka změnila můj život

Před pěti lety jsem se díval do zrcadla a cítil jsem, že se mi něco ztrácí. Nebylo to nic fyzického, co by šlo ukázat. Jen ten pocit, že když se usměvuji, nechci, aby mě někdo pozoroval. Moje zuby nebyly zlé - nebyly zakřivené, nebyly poškozené. Ale byly trochu špatně zarovnané. Dva horní řezáky se překrývaly. Zuby v dolní čelisti byly trochu vzhůru. Věděl jsem, že to není zdravotní problém. Ale bylo to jako nosit špatně nashozený oblek - nikdo ti to neřekne, ale ty to víš. A každý den to mělo vliv na to, jak se chovám.

Co je vlastně neviditelné rovnátka?

Neviditelná rovnátka, nebo také neviditelná rovnátka, jsou přesunuté zubní aparáty, které nejsou z kovu a nejsou vidět. Jsou vyrobeny z průhledného plastu, který se přizpůsobuje tvaru tvých zubů. Každý komplet je vyrobený zvlášť pro tebe - podle 3D skenování tvé čelisti. Nejsou jako staré kovové rovnátka, která se dříve nosila. Tyto nové aparáty jsou téměř neviditelné, můžeš je sundávat na jídlo, na čištění zubů, na sport. A nejde o nějaký nový vynález z posledních let. První neviditelné rovnátka se objevila v roce 1997, ale až v posledních deseti letech se stala běžnou volbou pro dospělé.

V České republice je dnes každý šestý dospělý, který se rozhodne pro ortodontii, volí neviditelné rovnátka. V Praze, Brně nebo Liberci už nejsou nic neobvyklého. Lidé je nosí na pracovišti, na schůzkách, na večírcích. Nikdo se neptá. Nikdo neví. A to je právě to, co mě přesvědčilo.

Proč jsem se rozhodl?

Nebylo to kvůli tomu, že mě někdo kritizoval. Nebylo to kvůli tomu, že jsem měl bolesti. Bylo to kvůli tomu, že jsem se bál fotit se. Když jsem šel na výlet, nechával jsem rty pevně spojené, abych neukazoval zuby. Když jsem měl být na fotce s přáteli, vždycky jsem se snažil být v pozadí. Když jsem se usmíval, dělal jsem to rychle - jako bych se bál, že mě někdo zahlédne.

Přišel jsem na ortodontu v Liberci. Neřekl jsem mu, že se cítím nešťastně. Jen jsem řekl: „Mám trochu špatně zarovnané zuby. Je to možné opravit bez kovu?“ On se na mě podíval a řekl: „To je běžný případ. A ano, můžeme to udělat tak, že to nikdo nevidí.“

Udělal mi 3D sken. Přesně jako na filmu. Všechny moje zuby se objevily na obrazovce jako trojrozměrný model. Pak mi ukázal, jak se budou postupně přesouvat. První fáze: zuby se trochu přesunou. Druhá fáze: špičky se vyrovnají. Třetí fáze: úsměv se změní. Celý proces trval 14 měsíců. Každých dvě týdny jsem dostal nový komplet. Každý byl o pár milimetrů jiný. A každý byl téměř neviditelný.

Co jsem cítil, když jsem je nosil?

První týden byl těžký. Každý nový komplet působil na zuby jako lehký tlak. Nebyla to bolest, ale cítil jsem, že se něco děje. Někdy jsem měl trochu vysušenou ústní dutinu. Někdy jsem měl trochu obtíže mluvit - ale jen první den po výměně. Po dvou dnech jsem se k tomu zvykl. A když jsem se podíval do zrcadla, už jsem neviděl kov. Viděl jsem jen průhledný plast. A věděl jsem, že to funguje.

Největší výhoda? Mohl jsem je sundávat. Když jsem jídil, sundával jsem je. Když jsem se čistil zuby, sundával jsem je. Když jsem šel na pivo s přáteli, sundával jsem je. Nikdy jsem nemusel mít strach, že mi něco zůstane v zubech. Nikdy jsem nemusel se vyhýbat jídlu. Nikdy jsem nemusel vysvětlovat, proč mám kov v ústech.

Co se změnilo po dokončení?

Po 14 měsících jsem dostal poslední komplet. A potom přišel den, kdy mi ortodont sundal poslední rovnátka. „Tady máš“, řekl. „Teď už je to hotové.“

Podíval jsem se do zrcadla. A bylo to jiné. Zuby byly rovnoměrné. Špičky byly na místě. Úsměv byl přirozený. Nebyl dokonalý - ale byl přirozený. A to je to, co dělá rozdíl. Nebyl to úsměv, který by se měl vystavovat v galerii. Byl to úsměv, který jsem mohl dělat bez obav.

První věc, kterou jsem udělal? Fotil jsem se. V kuchyni. Samotný. A usmíval jsem se. Dlouho. A nechával jsem to tam. Nezavíral jsem ústa. Neukrýval jsem zuby. A pak jsem poslal tu fotku své sestře. Napsal jsem: „Víš, co jsem dnes udělal?“

Neřekl jsem jí, že jsem měl rovnátka. Jen jsem jí řekl: „Zkus se podívat na můj úsměv.“

Od té doby se mění všechno. Fotím se víc. Mluvím otevřeněji. Nechávám se zasmát. A když někdo řekne: „Máš skvělý úsměv,“ neříkám: „Díky, ale mám jen trochu špatně zarovnané zuby.“ Říkám: „Díky. Mám je teď správně.“

Je to jen o zubech?

Není. Je to o tom, jak se cítíš, když se díváš do zrcadla. Je to o tom, jak se chováš, když víš, že něco v tobě změnilo. Neviditelná rovnátka nejsou jen o korekci zubů. Jsou o tom, že se můžeš znovu naučit být sebou samým - bez skrytí, bez obav, bez výmluv.

Nejsem herec. Nejsem model. Nejsem žádný známý. Ale dnes jsem člověk, který se usmívá, když chce. A to je víc než jen krásné zuby. To je svoboda.

Co bych řekl někomu, kdo se váhá?

Neříkej si, že je to příliš drahé. Ceny se liší podle složitosti, ale v Česku se neviditelná rovnátka obvykle pohybují mezi 50 000 a 100 000 Kč. Některé kliniky nabízejí splátky. A většina z nich dává záruku na výsledek.

Neříkej si, že je to příliš dlouhé. 12 až 18 měsíců je běžný čas. To je méně než rok a půl. A většina lidí to zapomene - protože se to nestane hned. Je to postupné. Každý týden je jen malý krok.

Neříkej si, že to nikdo nevidí. Ano, to je pravda. Ale ty to víš. A to je důležitější než to, co ví ostatní.

Neříkej si, že to není potřeba. Možná není. Ale jestli ti to dělá problém, tak je to potřeba. Ne proto, že to je zdravotní nutnost. Ale proto, že to je tvá potřeba.

Co dělat dál?

Po dokončení je důležité nosit retentory. Jsou to tenké dráty nebo průhledné plasty, které drží zuby na místě. Někdo je nosí jen na noc. Někdo je nosí dál. To záleží na tom, jak se tvé zuby chovají. Ale bez nich se zuby mohou vrátit zpět. To by byla škoda.

Nezapomeň na pravidelné kontrolní návštěvy. I když už nemáš rovnátka, potřebuješ pravidelně kontrolovat, že všechno zůstává v pořádku. Jednou ročně je dost.

A nezapomeň na sebe. Nech si dát nějakou zubní bílou. Nebo jen lehké čištění. Nech si dát to, co si zasloužíš. Protože jsi to zvládl. A to je něco, co stojí za to oslavovat.